Prince – One Nite Alone tour @ ICC Berlin

19.10.2002 Berlin – ICC

Now isn´t 1984-Pop is death ,I said” Po sérii letošních , nadmíru zajímavých koncertů a letních festivalů , se kterými se doslova roztrhl pytel jsem měl pocit, že nám už agentury nic zvláštního tento rok nenabídnou…..

Ale zpráva o tom, že Prince chystá evropské turné mne přinejmenším rozdováděla. Okamžitě jsem prosurfoval všechny NPG weby co znám, se zjištěním že koncert v Paříži byl vyprodám během 3 hodin a v Norsku během 30 minut. V šoku jsem okamžitě kliknul na objednávku 10 vstupenek pro všechny NPG blázny co znám do Berlína. Napětí se stupňovalo, tím víc že naše vstupenky si daly na čas a dorazily po třech týdnech, den před odjezdem. Nakonec naše zmatená NPG výprava 2002 na Princovo turné pod názvem “ONE NIGHT ALONE WITH PRINCE” úspěšně dorazila 19.října do německé metropole.

Berlínská kongresová hala ICC z roku 1979 připomínala intergalaktickou lodˇ, co se po koncertě složí do kuličky a odletí jinam. Po zjištění že jsou naše vstupenky situovány někam daleko … na balkon, jsme museli proklouznout mezi několika kontrolami, abychom se nacpali někam blíže k podiu. Ochranka nás sice ještě chvíli přesvědčovala, že tam nemůžeme stát, ale nakonec to vzdali. Sál se rychle naplňoval a Minneapolský mág na sebe nedal dlouho čekat. 40 minut po osmé se na podiu před tříplátnovou megaprojekcí vynořil ze zákulisí s úvodní jazzovkou “Rainbow Children” a ve stejný moment byli všichni v hale vymrštěni ze svých pohodlných sedadel s extatickým jásotem. Ochranka měla co dělat, aby se většina sálu nezačala přesouvat směrem k podiu.

Dokonale čistý až ohromující zvuk , který se od prvního tonu nesl halou, předčil mé očekávání.  Nejdříve Prince doprovázela pouze polovina NPG s úžasnou basistkou v klobouku Rhondou Smith , bubeníkem za průhledným plexisklem Johnem Blackwellem a Renato Neto na klávesy.  Zanedlouho se přidala dechová sekce ve které nechyběla jména jako Candy Dulfer, Eric Leeds a Greg Boyer. První třetina koncertu byla nasáklá jazzovými prvky z nového alba a pokud jste zamířili dalekohledem na Princovy klávesy, objevili jste tam přední masku z Mercedesa a já se musel několikrát podívat jestli je to tak nebo ne.  Po několika kouscích z duhových dětí následovala Xenophobia , Money don´t matter 2nite a A case of U s fantastickým vokálem a několika vyvedenými solíčky. V následujícím breaku pak vytáhl Prince jednu ze svých fanynek na podium a zeptal se jí: “Co myslíš, je lepší dávat nebo brát ?” nesmělá odpovědˇ “dávat” “dobře tak co kdybys tedy někomu darovala svoje parádní místo u podia co říkáš ?”

Našláplou peckou The Work , proložil Prince vysvětlením proč neslaví narozeniny… jelikož jsou jenom jednou za život a na ..dva, tři se opět sesypala funková lavina obsahující perfektní přechody, aranže a speciální zvuky, které jsem nikdy předtím neslyšel a které mne unášeli do jiných sfér s podvědomou myšlenkou atˇ tohle nikdy neskončí. Nesmím také opomenout výborně přearanžovanou skladbu “Nothing compares to U” a 3D padající sníh , který se snášel nad celým podiem díky výbornému VJ ovi, který se usadil těsně pod stropem za svými pulty,aby doplnil celkový dojem. Závěrečný Purple Rain ,který zalil všechny extází a rozezněl všech 9500 hlasivek a před kterým Prince konstatoval: “na začátku jsem si řekl, že už tohle hrát nebudu, ale nakonec to stejně udělám.”
Po bezmála tříhodinovém vystoupení plném emocí s téměř dramatickým závěrem, jsme se ploužili k východu a zkoušeli se dostat opět do areálu, leč marně.  Naše  Npg výprava opouštěla halu společně s partou uklízeček a šatnářek jako poslední. Další směr který jsme nabrali byl na after party, která měla být údajně v klubu jehož jméno jsem už zapomněl. Každopádně po příjezdu tam, už bylo po všem a nám bylo jasné, že cokoliv jiného než Prince nás už dneska nechytí. A tak jsme v něm pokračovali, alespoň z cd přehrávače našeho vznášedla při návratu do vlasti.
Prince je prostě boží!!!!!!!!!

David Horáček (Phono.cz)